Dnes jsem po dlouhé době šla do práce mlhou. Nemám jí ráda, a to hned ze dvou důvodů. Mám ráda když je kolem mě jasno a to mi ta potvora znemožňuje. A hlavně dává na vědomí, že léto skončilo. Snad ještě jasněji než pozdější svítání a dřívější stmívání. Oznamuje, že končí čas šatů na ramínka a sandálů na bosých nohách. Je tu čas huňatých svetrů a teplých bund. Konec dlouhých letních večerů a…

Nemám paměť na tváře, nezaostřuji na dálku, jsem extrovert, který se účastní spousty akcí a téměř 20 let se živím jako „žena za pultem“. Špatně, špatně a špatně a ještě hůř. Díky tomu zažívám spousty veselých příhod. Kupříkladu když se znovu představuji svému domácímu, kterého jsem viděla při podpisu smlouvy a potom půl roku ne. Nebo když se znovu seznamuji s partnerem své kamarádky, s kterým…

V životě za sebou zanecháváme spoustu zbytkových stop. Některé nemají delší trvání než stopa na písčitém pobřeží, kterou vzápětí smyje příliv. Jiné jsou trvalejšího charakteru. Jemný úsměv, letmý dotek nebo „blbé“ datum v kalendáři. A potom stačí pár tónů písničky nebo závan známého parfému a člověk je rychleji zpět v dané vteřině, než by ho do ní dopravil nejlepší stroj času, a která se pocitově…

Vřítil se ke mně jako uragán. Najednou se prostě rozlétly dveře od bytu a on v nich stál. V ruce láhev Jacka Danielse a mezi hluboké loky nesouvisle házel do prostoru slova tak, jak mu zrovna přišla na jazyk. Už samotný fakt, že se dostal přes můj práh, než jsem měla možnost zjistit, že je ve stejném městě jako já, je obdivuhodný. Protože mezi vstupními dveřmi od mého bytu a hlavním vchodem…

Slunce pálí jako zběsilé, jako by nám chtělo vynahradit to, že se doposud jen nesměle občas ukázalo na obloze. Jako by se právě dnes podívalo do kalendáře a zjistilo, že už má pár týdnů zpoždění. Zatímco ptáci umdlévají za letu horkem a lidé raději zůstávají v domově, kde je alespoň zdánlivě chladněji, já si na holé tělo navléknu lehké šaty a na hlavu frajersky nasadím klobouk, protože tělo…

Ten mnohdy titěrný kousek našeho prádla, který mužům nedá spát. Pozoruhodné je, že je stejně vyvede z rovnováhy jeho existence i jeho absence. Několikrát týdně dostávám do vzkazníku dotaz: „Za kolik prodáš svoje nošené kalhotky?“ Co na tom, že na profilu mám jasně napsáno, že nic takového nedělám. Na chatu pravidelně dostávám dotaz: „Jaké máš kalhotky?“ A já podle nálady buď napíšu žádné, anebo…

Vzhledem k velmi širokému okruhu přátel a známých, které mám, telefon prakticky nevypínám. Ti, co na mě mají číslo, vědí, že můžou zavolat prakticky kdykoliv ať je letní den nebo zimní noc. V druhém případě jsem raději, když mě ze spánku, kterému moc nedám, vzbudí něco důležitějšího, než že si zlomili nehet. Takže pokud je důvod, klidně mě vzbuďte. Pokud nebude rozumný, může se stát, že příště i…

je název jednoho amerického dramatu. Profesor, který přijde na novou školu, dá žákům úkol: "Vymyslete něco, čím zlepšíte svět kolem sebe." A jeden z nich přijde s nápadem: „Udělám „něco“ pro tři lidi kolem sebe, ale musí to být něco velkého, co sami nedokážou a oni potom udělají „něco“ pro další tři lidi kolem sebe a oni udělají to samé… Přestože, a nebo možná právě proto, že film nedopadne…

Před pár dny mi přišla zpráva od mé dlouholeté přítelkyně. „V létě se vdávám. Jsi můj nejbližší člověk. Jdeš mi za svědka. Jo a připrav si nějakou řeč.“ Vždycky byla taková, přímá, inteligentní a rychlá. Za to ji miluji. Seznámily jsme se před spoustou let, na tomhle serveru. Jeden „chlapec“, říkejme mu třeba Honza, dělal to, co je teď už považováno za téměř normální a velmi aktivně balil dvě…

Stejně jako většina lidí, kteří nejezdí do práce vlastním autem, jezdím pravidelně tím samým spojem, takže pravidelně potkávám ty samé spolucestující. Tohohle nesourodého páru jsem si všimla před pár měsíci. Jí bylo něco přes 30 let. Vždy upravená, perfektní nalíčení jemně upozorňovalo na to, že není líná (na rozdíl třeba ode mě) vstát o půl hodiny dřív, aby byla dokonalá. On byl o málo starší,…