Pošimráš mě stéblém trávy po tváři. Lechtá to, ale oči nechám zavřené, jen se usmívám a chci ho chytnout. Zlobíš mě a snažíš se mě polechtat na uchu, z krkem, na špičce nosu. Smějem se tomu oba. Otevírám oči a chci se ti pomstít.Vrhám se na tebe a snažím se tě zlechtat. Jsi ale silnější, okamžítě mě pokladáš zpátky na deku, ruce mi přidržíš zkřížené nad hlavou , přitiskneš se ke mě a políbíš.Pak…
Probouzí mě něžný kopanec do žeber. Kolik je vlastně hodin? Rozsvítím display telefonu a rozespalýma očima bez čoček mžourám na ta tři čísla. 1:28. Bože, prosím, ať ještě chvíli zavře oči a nechá mě spát.Prosím, prosím, prosím... Víčka se mi pomalu zase zvírají a začíná se mi zdát nový sen. Opět dloubnutí do žeber, tentokráte silnější a doprovázenné výzmaným zabručením a několikanásobným…
Paprsky se derou přes zatažené žaluzie do pokoje a táhnou mě ven z postele. Nachystám hrníček na kávu, mléko a zbytek bábovky ze včera. Natáhnu si teplé ponožky, přes noční košili přehodím župan, nasadím čočky a usměji se na odraz v zrcade. Oplatí mi to...hned je ráno hezčí. Vlaštovky si poletují nad dvorem a jedna přes druhou švitoří a dohadují se, která z nich měla hezčí sen. Pouštím psy a obě…
"Prosím, můžeš za mnou přijet?" slyší její zoufalý a ubrčený hlas v telefonu. "Copak se děje? Co se stalo?" má o ni strach, každým dnem by měla rodit. Taková zpráva ji vyděsí. A ikdyž už je na cestě do práce, okamžitě sáhne po klíčích od auta a nerozmýšlí se ani minutu. "Vendulko, vydrž, jedu hned za tebou." Odemyká vchodové dvěře, rozhlíží se po bytě, ale nikde ji nevidí. "Vendulko, kde jsi?"…
Dívá se do mraků a stojí téměř nehnutě. Je fasciovaná měnící se oblohou. "Maminko," sklopí oči. "Jaké je to v nebi? Je to tam hezké?" "Hezké Andělko, moc hezké. Všude kolem obláčky, bílá pírka a lehounký vánek. Tam nejsou starosti, tam se jen odpočívá." "Maminko,"opět pohlédne na nebe. "Tak proč se lidé tolik bojí smrti?" "Mají strach, protože si už nepamatují, jaké je to v nebi." "Nepamatují?…
Dal jsi mi viru a nadeji... mit zas rad. Dal jsi mi sanci znovu milovat. Citit tu lehkost v srdci a mit pocit,ze nekomu zase patri. Motylky v brise zavrel jsi mi a do dlane vtiskl kaminek. Za ucho schoval mi neposlusny vlasu praminek a do oranzova barvilo se nebe, kdyz jsem Te poprve uvidela. Ze v zacatku zazehl jsi plaminek, jenz rozhorel se v ohen, ktery hral a spaloval...duse i tela. …
Vrrr, vrrr, vrrr...display mého Samsungu se rozsvítí a telefon 3krát zavibruje. "Krásné ráno sluníčko" přečtu si ve zprávě. Je zvláštní, jak mě dokáží ty tři slova potěšit. Je to tak málo a přitom tak moc. On to ví a moc dobře. Usmívám se jako puberťák, kterému přišlo milostné psaníčko. Ten malý kousek papírku, na kterém bylo černou tužkou napsáno Mám Tě rád. Ještě bych ho možná našla ve svých…
Jak už psal ve svém blogu Gapore, jaro je tady a působí na nás jak jen může. Ovlivňuje naše chování a myšlení a nutí nás dělat věci, které by nás jindy ani nenapadly. Já si dnes třeba uvědomila, jak děsně sexy jsou motorkáři. Ač mě to jindy nenapadlo řešit, tak dnes jsem na ně mlsně koukala. Vařila jsem zrovna nedělní oběd, když za okny bylo slyšet vrčení motorek. Kluci se chystali na zahájení…
Není to můj vlastní text, ale stojí za přečtení. Malý chlapec se zeptal mámy: "Proč pláčeš?" "Protože jsem žena,"řekla mu. "Nerozumím!"řekl syn. Jeho máma ho jen objala a řekla: "A nikdy ani neporozumíš. Později se chlapec zeptal svého otce."Proč se mi zdá, že máma pláče bez důvodu?" ... "Všechny ženy pláčou bez důvodu,"bylo všechno, co mohl otec odpovědět. Malý chlapec vyrostl a stal se…
Tenhle blog je pro Tebe.... Nastavíš si budíka. To snad, aby jsi nezaspal. Ale sám moc dobře víš, že v tomhle případě to nehrozí. Vzbudil jsi se ještě před ním. Potichu vyklouzneš z postele tak, aby jsi mě nevzbudil. Očima mě pohladíš po odhaleném rameni a usměješ, jak si peřinu mačkám pod sebe. Spal jsi ke mě přitisknutý a hřál mě celou noc. To až nad ránem jsem ti utekla a zamuchlala se do ní.…
