Je tam. Mezi záplavou černých vlasů jsem ho našla. Už z toho šedivým. A to co se vykresluje kolem mých očí nejsou nejnovější stíny od Diora, ale regulérní kruhy pod očima, dozdobené viditelnými vrásky. Ty jsou určitě od smíchu, uklidňuji sama sebe. Ještě chvíli se prohlížím v zrcadle,načež zhodnotím, že už to vážně lepší nebude. On se ten stres a zápřah kolem dětí musí někde projevit. Navíc…
Nevím, kdo jsi, neznám Tě... Nevím, co po mě chcěš...nikdy nenapíšeš víc, jen báseň... Ale vím, že mi pokaždé udělá velkou radost. Děkuji TI... Mluvím k Tobě řečí němou, bez mimiky, bez hlasu. Mluvím k Tobě, neb jsi ženou, z nadprostoru, z nadčasu. Nechci říkat žádné fráze, verše skládat náhodně, vím, že řeky dělí hráze, k stoku třeba povodně. Ale kapky, v lednu, v září, můžou mítí k sobě blíž…
Takhle mě včera dostal můj manžel. No krve by se ve mě nedořezalo. Říkám si, co blbne, jak na to přišel? Už jsem měla takové to zvláštní mrazení po těle, když se něco stane a máte pocit, že se okamžitě složíte. Mžitky před očima, brnění celého těla a pak jen kolaps. "Na internetu psali, že na základě výpovědi nějaké logopedky, která vyzpovídala malou holčičku, odebrali dítě rodině s tím, že…
Jako výplod fantazie, dílo naší poezie, jako lehký vánek léta, nejněžnější výtvor světa. Není v žádné krásné knize, není astronomů vize. Snad jen mlhovina hvězdná... ... ale ani ta ji nezná. Nejčistější lesní tůňka, žár jasného z nebe slunka. Úsměv, s nímž se ráno budím, ještě nevíš, o čem mluvím? Je to pírko v pavučině, jsou to vlnky na hladině, bájný poklad z tajné skříně, mluvím přece o…
Přemáhá mě únava. Víčka mi těžknou, ale já sama sebe přesvědčuji, že jsem fit, že se mi vlastně vůbec ještě nechce spát. Bojuji sama se sebou. Přece nemůžu spát, přijde sestřička na večerní kontrolu. Jen na chvíli zavřu oči, jen na chvíli a .... Uslyším lehké zaťukání na dveře, leknutím s sebou trhnu. "Dobrý večer mamko, obcházím pokoje na večerní kontrole. Tak jak u vás, jak se vám daří?"…
"Dobrý den, měla bych takové speciální přání, prosbu" začnu opatrně na prodavačku v cukrárně. Snad aby se nelekla, snad abych i já měla dost času na to, rozmyslet si, jak vlastně svoji prosbu formulovat. "No prosím?" odpoví mi s opravdu malým nadšením slečna, které bych neřekla víc jak 25 let a kterou víc než já nebo případný kšeft zajímá telefon. "Nevím, jak bych Vám to přesně popsala... Ale…
Nechodím si sem stěžovat, nepíši tesklivé blogy plné sentimentu (alespoň v to doufám :-) ) Někdy to ale na člověka padne, že má potřebu napsat... JSEM TU A JE MI STRAŠNĚ SMUTNO! Přečetla jsem si dnes pár starších blogů od lidí, které tu ráda čtu. Představovala si ten jejich smutný příběh a slzy mi samy tekly z očí, aniž bych chtěla, aniž bych to mohla ovlivnit. Pak jsem si uvědomila, že mé…
Prostě jsem musela. Celé svátky jsem tady nebyla, ale dnes prostě musím. Musím vám napsat, jak mě dnes ráno málem kleplo! Na Štěpána není pána, se prý říká. A naše fena si to vzala doslova k srdci. Hajnej odjel na hon a bral jen mladší fenku, tak aby jsme se my s dcerkou vyspaly, starou fenu jsme zavřeli do chodby, to aby nekňučela, až bude páníček odjíždět. Věděla jsem, že nic neudělá,, když…
O víkendu jsme ještě absolvovali poslední nákupy, ne velké, ale bylo potřeba. Naše malá madam nedala jinak, než že za přetrpění výběru gumáků a alkoholu, které bylo pro ni velice nežáživné, snad až na schovávání se pod věšáky s oblečením, kdy jsem ji naháněla po celém obchodě a ona se smála na celé kolo, musíme navštívit ještě i hračkářství. Ovšem tenhle výběr zase nepotěšil tatínka…
Chuť je, pořád a velká. Ale k chuti se přidal i strach. Ano, už se blížím do finále. Břicho chodí daleko přede mnou a pěkně táhne. Nohy mi lehce otekly, prsa se mi ještě o číslo víc nalily, takže jsou teď snad velikosti F (fuj to jsem se lek). Už si milování nemůžu tak užít , jsem unavená a bolí mě celé tělo. A navíc se blíží i má nedobrovolná 6ti týdenní sexuální abstinence. Tak jen kdyby…
