Miláčku, už jsi připravená? Jdeme?.. "Peněženka, klíče…" "Mobil, kde mám mobil?" "A, tady je." "Sakra, je skoro vybitej, si radši vezmu nabíječku, si ho tam někde dobiju." "Nabíječka, tady někde byla…" "Neviděl jsi moji nabíječku?" "Dobrý, mám ji!" "Tu už do tý kabelky nenarvu, musím si vzít větší." "No jo, sakra, ale kterou, kterou…" "Tu ne…" "Tu taky ne…" "Ježiš, tahle už je odrbaná, tu musim…

Odhalený krk, když vlasy svázal do culíku,přímo vybízel k polaskání. Oči jako dvě studánky a úsměv do široka otevřených úst. Jednou nohou na prahu dospělosti a přitom už tolik mužný,ten kovářův učeň. Stačil jeden úsměv a topila se ve vlastních pocitech. Zajíčci vykukují na mez a zlobí mazané lišky. Nechce ji utéct a přesto kličkuje. Baví ho dráždit ji,protože ví,že po něm stejně dřív nebo…

Už jen poslední kilometr ji dělil ode dveří domu a zasloužené horké vany. Vlastně už se v ní i viděla, proto nestíhala sledovat okolní potemnělou krajinu. Do uší ji hrála Lady Gaga svoji Bad Romance a čůrek potu se opatrně vpíjel do tílka pod mikinou pevně obepínajícího její tělo. Udělal dva kroky proti ní, věděl, že se lekne a byl na to připravený, takže ji zachytil v úskoku do strany a stáhl k…

Ráda se vracím k dobrým věcem,proto dnes jedna vzpomínka na společný blog... Po rozpáleném létě, za okny startuje podzim a tančí nad vrcholky komínů svou motorovou písničku. Do ulic mezi domy padá štiplavý dým a poslední magnolie v předzahrádkách už shodily své listí. Jen smrky jsou stále živě zelené. „Jindřichu, už jsi doma?" ozve se hlas do dvora. Bydlí skoro na okraji vesnice, taková samota…

V sobotu byl u nás obecní ples. Žádná honóra, prostě jsme se všichni přišli pobavit, popít a tancovat. Naše silné jádro pařilo až do 3 do rána a za tu dobu se probralo tolik věcí, že mě z toho v neděli až hlava bolela... Samozřejmě došlo i na téma sex. Prý .... My jsme spolu už rok nespali. ...to nás dostalo všechny. Hajný při otázce, jak dlouho vydrží bez sexu odpověděl... Už třetí den mě bolí…

Bylo to asi tenkrát na základce, kdy začaly holky blbnout s klukama. Vzkazy na papirku putovaly celou třídou, tenkrát nebyly mobily ani maily. Vše mělo úplně jinou atmosféru než dnes. Tím ale nechci říct, že dnes je to špatně,každá doba má své. Tenkrát jsme pochopili,co je to ten Valentýn. Každá čekala,jestli dostane nějakou valentýnku a možná ne jen jednu. I já čekala....a vlastně pořád čekám.…

Prostě jsem ji změnila. Vlastně za to může Mrcha,když v diskuzi pod mým blogem naťukla a já si anonymní fotku staženou z internetu vyměnila za vlastní portrét. Pravda,pro zmírnění šoku jsem ji trochu maskovala,ale prošlo to. Profil mám prázdný,galerie schované,někdy je prostě čas na klid. Myslela jsem,že mi chvíli nikdo psát nebude,ale.... Okamžitě se strhla smršť vzkazů,návrhů a nabídek.…

Stáhl ji triko přes hlavu a použil ke svázání rukou za zády. Neprotestovala. "Dnes si nebudeme hrát,"upozornil ji a pevně sevřel její prsa. Chtěla něco namítnout,ale dal jí prst na ústa. Vybrala si ho, dala mu přednost mezi všemi ostatními,tak proč ji teď ovládá on? "Nechci ti ublížit, ani teď ani nikdy potom," nohou ji oddálil kolena od sebe. Podruhé se stačila jen nadechnout, předběhl ji. "Jen…

“Koupila sis je?,” objeví se Zuzčina hlava ve dveřích kanceláře, jen co Katka dosedne ke svému stolu. “Cože?” nerozumí, co to je zase za heslo. “No jestli sis je koupila?” zopakuje Zuzka otázku. “Ty šaty přece?” upřesní ji, když vidí, že Katka evidentně vůbec netuší, o čem je řeč. “Aha…..nekoupila,”odpovídá Katka automaticky a zapisuje si příchod do docházky. “Já přece nemůžu jít v takových…

Tenhle rok byl pěkně zkurvenej, musela si v duchu přiznat. Přinesl ji tolik smutku a trápení a vzal tolik milých a blízkých lidí, že je to na jednoho člověka moc. Snažila se to ustát, ale její zdraví ji zradilo v tu nejnevhodnější chvíli. Hřála si ruce o hrnek horké kávy v jedné útulné kavárně na náměstí. Nikdy ji nenapadlo zajít na kafe samotná, vždyť to by si ho mohla udělat doma? Teď ale…