Večer jsem vklouzla k němu pod peřinu, do jeho teplíčka, a přitiskla se. Najednou mi mysl přinesla vzpomínku na jiného muže. Ví bůh, proč to tak bývá, že je žena schoulená v náruči jednoho muže a náhle si vzpomene na jiného. Ve vší počestnosti, samozřejmě. Vzpomínek na něj už bylo víc, tato byla krátká, mnohem kratší než bude následující psaní. Jsou to jen krátké záblesky myšlenek ... na…

Je to otázka pro všechny muže. Chci se na chvíli k tobě přitulit, řeknu mu a hned si k němu lehám a pevně se přitisknu. Zná to jistě každá žena, tu energii, co z muže prýští k ní. Při objetí, stisku dlaní, při doteku bříškem prstů … ta jeho mužská energie. Energie, která pro ženu může být i léčivá, třeba při masírování ňader. Svou dlaň schovám do té jeho obrovské a najednou chci vědět, co…

A kdo to posoudí? Moudrost se nehodnotí počtem a výškou škol, ani velikostí čísla zvaným iq. Někdy někomu ze školy zůstane jenom ten papír, kterým ostatním mává před očima. Množství titulů před a za jménem jsou obdivuhodná, ale o moudrosti nic neříkají, pouze o množství získaných znalostí. Hromady knih, jejichž slova prošla očima, se snad počítají, pokud prošla i srdcem a zanechala v něm stopy.…

Jo, říká se, co se škádlívá, rádo se mívá, ale tohle přepísk. Hned jsem mu řekla, že to napíšu na internet, aby celej svět věděl, jakej je to nezdvořák. Spala u nás kamarádka mojí dcery. Dcera prozíravě si přála do svého pokoje ložnici se šířkou postele 160 cm, aby se mohla roztahovat a aby měly kde spát její kámošky. Holky ležely spolu v té velké posteli a poslouchaly ze sluchátek své oblíbené…

Tvořím si představy, bez nich to nejde. Kdybych uměla malovat, vzala bych do rukou štětec a na plátno namalovala váš obraz. Od každé barvy na paletě by bylo nejméně sedm odstínů a já bych malovala vaši tvář, oči, ústa, vlasy, váš pohled z očí, úsměv nebo vrásku na čele. Namalovala bych celou vaši postavu, zachytila váš pohyb, vaše gesta. Šaty by vám padly lépe než od Gianni Versaceho. A věřtě,…

Když se konec blíží a chce už už klepat na dveře, když tvé dny se sčítat začínají do závěrečného souču, pozoruješ, jak svět se změnil. Okolo tebe je stále víc a víc lidí. Přibývá hlavně mladých a dětí je jako nikdy dřív. Jejich křik se rozléhá všude. Přestože lidí je víc, zůstáváš sám. Tví blízcí odešli. Rodiče a sourozenci přešli na druhý břeh a děti žijí daleko ve městě. Každý den hledíš do…

Utíkám. Utíkám, i když stojím. Vím, že neuteču. Utíkám před strachem, co roste jak mračna před bouřkou. Utíkám před myšlenkami, co zhoubné jsou jak ... Utíkám před smrtí, jak nedjál to jde, a vím, že ... se utéci nedá. Utíkám před bolestí, jako had kličkuju, přičemž ona běží přímo a je stále svěží. Utíkám a chtěla bych se schovat, ale nejde to. Můžu se jen zastavit, ohlédnout a nastavit…

Naše malá továrna je dost veliká na to, aby v ní bylo bytů víc než jeden. Jsou v něm další tři a v zástupu již stojí několik uchazečů. Byty jsou však potřeba ještě doupravit. Z poněkud nejasného hovoru jsem pochopila, že ten jeden byt si už dává kdosi do kupy. Kdo je to? ptám se nesměle. To je ten blonďák, odpoví ledabyle muž, jako kdyby na světě existoval jen jeden jediný blonďák, kterýho…

Je to den jako každý jiný. Jen jakési číslo se změní o jeden stupínek. Člověk má na výběr, buď si povzdechne - ach jo, zas jeden rok přibyl, zase rok v háji, nebo poděkuje - za další krásný rok, který mohl prožít a prožil. Co popřát ... vždyť ten nejkrásnější dárek Ti ráno dalo Slunce. Do očí zazářilo náhle jako oranžový reflektor, když vykouklo zpoza hradby hor. Ještě zabalené v papírech se…

Když už se tu lidi ptají na recepty, na pravopis atp., možná někdo řekne svůj názor či zkušenost na očkování proti rakovině děložního čípku. Myslím teď na EclatL, která se tu zabývá tou zdravotnickou osvětou, třeba bude vědět. Moje starší dcera je očkovaná, o očkování se dozvěděl její otec z nekonečného seriálu Ordinace v růžové zahradě. Ví bůh proč (a jestli to ví, ať mi to poví), proč…