Vyhýbám se mu. Jeho slova mě tolikrát zranila. Vyhýbám se mu. Nechci, aby viděl moje slzy. Srazíme se ve dveřích a on si všimne. Jsou tu moc veliká okna, co dovnitř pouští moc světla, co mnohé vyzradí. Co je ti? ptá se. Vrtím hlavou. Chci zmizet. Zastoupí mi cestu. Jsem toho plná a hráz slaný vody se protrhne. Obejme mě. Nechám se obejmout. Potřebuju to a nikdo jiný tu není. Objímá…
Napsala jsem na kus papíru číslo popisné a dala za okno, aby pošťák nebloudil. No jo, ale kam ty dopisy bude dávat? Ptám se muže, zda mám koupit schránku na dopisy. Můj muž, vášnivý sběratel čehokoli, má vše a někdy i něco funkční. Druhá schránka se dala odemknout i zamknout a její součástí byl i klíček. Prima. Pověsil na zeď vedle dveří tu starou žitnost, ona se tváří spokojeně, že je ještě…
Ráno svou šedí neprobouzelo sny za očními víčky. Komu by se chtělo z teplé postele ven. Vnímám své tělo a všechny pohyby v něm. Prudké stahy mě přiměly k hlubokému netlumenému dýchání. Slyším, jak se muž vedle mě na lůžku vzpřímil, a cítím, jak mě pozoruje. Ona si to ... určitě se mu honí hlavou. Neuberu na hlasitosti, dýchám jak potřebuji a pak pozvolna zpomaluji. Otevřu oči a…
Deformace. Ne nejsem gynekoložka. Jen prostě neodolám. Jdu ulicí, pospíchám, přesto náhle zpomalím. Ulice je rozkopaná, hluboká jáma se kamsi propadá a já do ní musím, musím, prostě musím do ní nahlédnout a krátce prozkoumat její profil. Díry mě přitahují jako magnet. Pohledy do hlubiny a nitra země. Stejně jako do nitra člověka. Nitro v jeho srdci. Nitro v jeho mysli. A tak jako…
Jsem paní továrníková, je to tak. Jelikož můj muž je majitelem továrny a já, co by jeho žena, i když na prsteníčku jím neokroužkovaná, jsem paní továrníková. Pokud někdo slyší slovo továrna, asi si představí obrovskou fabriku s mnoha fungujícími stroji a ještě více vyrobenými předměty. Zde si však musíte představit polorozpadlou a chátrající stavbu. Ono však důležitější je, když se…
To máš vyhraný, řekla Majda Lukášovi, který usedal proti mně ke tmavým figurkám. Věděla jsem, že je dobrej, holt ... upsala jsem se. *** Potřebujeme ještě jednoho hráče, říkal hlavní rozhodčí a díval se přitom na mě. No, já jsem o tom uvažovala, chytla jsem se hovoru jako rybka háčku, ale pak jsem si to rozmyslela, zubím se na něj. Už vás tam píšu, žene se hlavní rozhodčí k počítači,…
Toho pátečního večera sousedi grilovali globásky a vesele se bavili. Prý se tak baví každý víkend, řekl mi muž. Proč ne, pomyslím si, je to fajn posedět s přáteli, pobavit se. Víkendy jsou přece od toho. Syn už má věci na tábor sbalené, ještě vyplňuji poslední lejstro, když v tu chvíli zazvoní telefon. Vlastně nezvoní, jen vibrace se odkudsi ozývají. Mám ho hledat? Pomyslím si. Ale jo,…
Kdeže jsou ta malá okénka dobře ukrytá větvovím. Nenávratně ztracena. Stojím uprostřed velké místnosti bez nábytku a mám pocit, že ta velká okna mě chtějí spolknout. Velká okna jak v továrně. Jak jinak, že. Žasnu nad množstvím světla, které mě najednou obklopuje. Mám pocit, že mě vidí celý svět. První den jsem zoufale pobíhala po objektu a nevěděla, kam se vrtnout. Slzy jsem měla na…
Chci se k ní přiblížit a zvolna nasát její vůni. Jen lehce se dotknout špičkou jazyka a kolem obkroužit. Stékající kapičku zachytit do jazykové misky a labužnicky polknout. A pak celou plochou jazyka olíznout a vychutnat ji všemi svými chuťovými pohárky. A jen smyslně olíznout své rty. Odhrnu vlasy, které se mi do ní zamotávají. Pak dál ochutnávám její úžasnou vášeň a nechávám ji rozplynout…
Deset dní bez televize i bez internetu, to bylo báječné ticho. Poslouchat jen bubnování deště do plechové střechy, čimčarání vrabců, štěbetání vlaštovek a šum listí. Dívat se jen na nebeské kino, sledovat příběhy tvořené oblaky, galerii hvěz a barevných západů slunce. Nechat se omámit měsíčním světlem a tajuplnou fantazií. Až včera přišel ten člověk. Byl milý a sympatický. Jenomže on…
