Máme tady návštěvu, volá na mě Majda z chodby. Koho? Leknu se. K nám chodí málokdy málokdo, navíc naše návštěvy jsou často zvláštní. *** Ahoj husy, zdravívala jsem v létě hejno hus, které se přikolébalo s každým rozedněním k naší brance a cestou k nám uštipovalo trávu. Za kým asi jdou? Napadlo mě. Za našimi slípkami? Husy mi nikdy neodpověděly a nevšímavě pokračovaly v čerstvé orosené snídani.…

Ivo měl manželku Věru. Bydleli ve zděném domě se zahradou se svými dětmi a svým dědečkem. Každý člověk má dva dědečky, ne však každá rodina s nějakým dědečkem žije. Někdy si však rodina musí k sbě vzít dědečka, který má už mnoho křížků na svém hřbetě a sám je mnohdy bezradný. I když mu to nevadí. Tenhle dědeček není žádný pes, ale psí kusy vyvádí. Paní Věra měla krásnou halenku. Bílou jako…

Milý Ivane Petroviči. Obracím se na Tebe s dotazem a věřím, že mi pomůžeš, neboť o reflexech víš mnoho. Můj muž má jeden reflex a já bych potřebovala, aby se ho zbavil. Jakmile jdu kolem půlnoci do postele, okamžitě se mu postaví (víš, co, že) a chce souložiti (rozumíš, že). Jenomže postel byla vymyšlenka ke spaní a k tomuto účelu je stále i zdokonalována, a já když jdu kolem půlnoci spát, vím,…

Kolikrát jsem si říkala, jak by to bylo fajn - mít celý život na háku. A jak by se mi to nyní šiklo. Balím. Prokrastinuju a tloustnu. Každý den koupím dvě oplatky, jednu pro sebe a druhou pro svého muže, a každý den sním dvě oplatky. Dneska jsem klesla do zóny zoufalého smíchu. Směju se a směju se i nahlas. Obdivuju dceru, jak dokázala ze skříně vyhodit asi čtyři pětiny oblečení. Neumím…

Jak se ti tam líbí? ptám se. Jó, ten byt je moc hezkej, odpoví. Mlčím. Vím, že je moc hezkej. Koupelna je nádherná ... přesto ... Diví se. To je nebe a dudy! povídá. Vím ... všechno to vím, přesto. Dívala ses z oken? Ptám se. Vrtí hlavou. Řeknu jí, kam vedou. Moc stromů tam není, poví, když zmíním výhledy zdejší. Ale nějaké se zasadí, namítne. Nevím, jestli mě chce utěšit. Vyrostou za dvacet…

Ivo jezdíval vlakem každý den do práce. Z Uhříněvsi do Roudnice ráno a odpoledne zpět domů. Měl týdenní jízdenku, nemusel se pokaždé zdržovat kupováním, a proto chodíval na nádraží tak akorát k odjezdu vlaku. Toho dne kráčel na nádraží jako obvykle každý den. Toho dne se dostalo do jeho trávicího ústrojí cosi nedobrého. Blížil se ke staniční budově a cítil, jak mu ve střevech začíná bublat.…

Tak si říkám - ještěže je ten vesmír nekonečný a pořád se rozpíná. Ne, nemám vrbu v člověku, neumím sedět s někým a vyprávět mu o tom, co mě trápí. Neumím o tom mluvit. Neumím mluvit. I když jsem se to jako batole naučila, něco přede mě postavilo zeď. Nebo tabuli s nápisem Mlč. A tak mluvím jen, když je to vážné a důležité. A když nerozdávám úsměvy, otáčím se tváří ke slunci, ke větru,…

Procházím bytem, který víc než kdy jindy vypadá jako skladiště věcí, a krátce pohlédnu z každého okna. Čtrnáct oken a v každém z nich vidím stromy a jejich svěže zelené listy, jako by mě chtěly nabít tou svou energií života. Každé okno jakoby bylo zaplněno nepropustnou džunglí větví. Stačí jen natáhnout ruku a dotknout se - Přírody. Na chvilku se zastavím a posadím se ke stolu v kuchyni. …

Ty jsi mě nechtěla! Křikla desetiletá dívenka a zamračila se. Její maminka si chtěla přisednou k ní na postel, ale ona se odtáhla. Usedla jenom na kraj. Proč si myslíš, že jsem tě nechtěla? zeptala se. Táta říkal, že jsi nechtěla, abych se narodila. Polkla a srdce se jí rozbušilo tím, co právě slyšela. I tím, co se asi odehrávalo v její dcerce. Tak to není, začla pomalu povídat. Já se jenom…

je kniha od slavného Terryho. Někdy loni jsem tu o ní psala, jak ji marně hledám a sháním, neb ji musím vrátit do knihovny. Celý byt jsem prohledala několikrát, avšak kniha jakoby se do země propadla. Pak jeden nelhostejný milý amatér mi napsal, že si onehdy všiml mého psaní. Knihu poslal a zachránil mě. A včera před půlnocí se temná strana slunce odvrátila ode mě a jako paprsek světla se na mě…