Až půjdu bosý po jasně zelené trávě a cestou si narazím o pařez palec. Tak začnu na zemi chrčet do všech možnejch vykryplenejch kreténů a ty třeba půjdeš náhodou kolem a začneš se řehotavě smát. A až na tebe zakřičím... „Jen si kurva čum ty krávo!“ Možná pobaveně odvětíš... „No búúú vole ne ty debile!“ Snad řeknu něco o dnešním zkurveném nápadu a budu se smát s tebou do alehnůja. Možná se mnou…
Je jak rozmlsané dítě, když si nedáš pozor, pomalu sní tě. On chce od tebe jen část, nastraží past, tak nenech se zmást. Chce kousek tvé duše, chvíle krást. Pro sebe, pro svou marnivost! Na tvůj úkor, stoupá na významu a nutí spoléhat na budoucnost. Kde ti s chutí rozškube tlamu! Čas je jak vyjedený krám, kam se ve vzpomínkách vracíš. Hledat žvanec mezi prázdnými regály a hlady zvracet na místě…
(Duševní zevl) První letní víkend bych si na triko nedal. V pátek mi náladou pivo nesedlo, zbytek víkendu trávil v křesle po babičce a čuměl do stropního ventilátoru. Vlastně i na to pivo mě dohnaly výčitky, že dlouho nebylo. Nejdřív ale odmítám pozvání od jedné ženy, na páteční procházku lesem. Vlastně už existují jen dvě, které mě vyloženě nezavrhly. Bliká mi maják a povídám jí, že jsem za…
Jest prachem, usedlým léty na srdéčku. Pod vrstvou jednolitou, přikryté tluče v bezpečí. Dokud neuštědří křivdou tečku, tiše za bezvětří. Rukou dobitou, stvrdí zlovůli něčí. Zabolí, vždy oklepe se a chomáče prachu, po okolí vítr nese. Už beze strachu, zrcadlí se v tvářích tvých známých. Tak věrně, jak úškleby tvé, po ránu v koupelně. Vítr ji odvane mezi stromy do pralesů. Jakmile zakvílí... „Když…
Deformované, dle skutečné události... A? Všichni si oddechli, akorát on ne. V jeho nitru se rozprostřel stín strachu a pryč ze školy, trávil volný čas za zavřenými dveřmi svého panelákového pokoje. A ano, měl i kamarády, ale zůstali jen ti z vesnice. Jen tací, kteří ho znali, ještě před oním pádem... A tak radši žil ve vsi na konci Prahy, kde mu i nadále všichni rozuměli. Brouzdali blátivými…
Je můj stav když vás opouštím, nelidskej je můj stav, když spolu lejem. Nelidskej je můj stav, když pak něco říkám a utíkám přitom pryč. Nesnaž se mě nikdy zastavit, nedávej šutry na koleje, víme co se může stát. Mám pak zbytečně co dělat, aby se nic nestalo. Rád vodseru všechno sám, mám totiž pocit, že je stále hodně energie, že zaplácne vlastně snad úplně všechno a možná se vyčerpávám a nevím o…
(Chlapi proti chlapům - Padaly hvězdy) Je pravé poledne, jasné modré nebe v začátku července. Kdy přímé slunce neúnavně taví kabinu pracovního automobilu, stojícího v Kubelíkově ulici. V plechové kleci, griluje Vladimíra s Jaromírem do žhnoucího nepříčetna, kdy z markantních koutů, na Vladimírově hlavě, ztékají lechtivé krůpěje potu. Ty na spáncích přechází v čůrky a máčí černé triko s logem…
(Rychloblog) Po x tejdnech prvně v rachotě, vím kdy přijít a tak mám hned první dva dny školení v Brně, které mě totál nezajímá a hlavně ho nepotřebuju. V noci mě chytla podrážděná dáseň, takže nešlo usnout a vstávání ve 4:40... Vstávám dřív než budík a beru Valetol, první myšlenka... Že já radši dál nemarodil, fakt idiot... Připravím batoh a obstarám kočky na dva dny, nechce se mi nic, lenost…
(Dopisy Tobě) Víš ono není špatné se dovědět, že krom toho, že tě druhý člověk má za úplně milé neschopné hovado, dovedeš být pro něj i zároveň inspirací. Možný? Ačkoliv samo přiznání leze jak z chlupaté deky, že na ty vokecávky prostě doluješ náladu až z paty. Jako v těch časech miluješ se vším, svěřuješ se a druhý nechápe a výmluvy bych vyměnil za mlčení. A nebo za text který obsáhne všechny…
Někdo říkal, krom jiného, že jsem zapšklej hajzl a že si lidi nepouštím k tělu. Tak řikám, že pokud plně nepatří do mého kmene, nesetká se s jinou. A dál řikám, že mi vlastně nemá co povídat a i kdyby, mám myšlenkovej tunel, jehož konec nehoří pro takové co se neznají. Navštěvuje ho mechanickej ježek, od hnoje vybrušuje stěny a uřezává všetečné prstíky i celé končetiny. Ten někdo říkal, že mu to…
