Byla to touha po objetí. Dívám se na tebe, snad jako ve snu. Stojíš u okna, proti světlu zapadajícího slunce. Jeho paprsky ti procházejí skrz vlasy, několik pramenů se odděluje a zaslouží si pohladit. Díváš se na stromy za sklem, jakoby v očekávání, kdy rozvetou jarními barvami. V očích máš barvu těch květů, vůni jara, teplo paprsků slunce nad obzorem. Prsty se jemně dotkneš studeného skla,…
Je hezké snít. Snít o očích s úsměvem a jiskrou. O rtech vonících jako lesní maliny. O objetí, dávajícím klid i touhu. O pohlazení, které těší i vzrušuje. O kráse, která je snem i realitou. O naději na jeden ukradený polibek, který prolomí hráz energie. O šanci obdivovat obdivuhodnou krajinu zázraků. Snít o společné chvilce, kdy se zastaví čas. Snít o setkání, které je krásným…
Kde jsou ty dny, kdy slunce hřálo a jeho východ nad obzor znamenal naději na nový den. Kráčím prázdnou šedou ulicí, na obzoru se mlha potkává s šerem, kapky rosy se míchají s drobným mrholením. Zprvu bezcílná procházka mě zavede před kavárnu, kde jsem nikdy nebyl, z níž ale cítím příběh, který se stát mohl, byť asi jenom na stránkách fantazie. Vcházím dovnitř, vyberu si stolek s výhledem na…
Venku prší. Hustě prší. Mám chuť vzít si na sebe pláštěnku a jít si do parku sednout na lavičku. Sedět tam, nechat na sebe padat kapky deště, poslouchat je, jak padají na oblečení, na dřevěné desky lavičky, na listy okolních stromů. Vnímat chlad zimy, ticho hustého deště, matné šero vzdálené pouliční lampy. Najednou se z tmy na druhé straně chodníku vynoříš, tiše si ke mně přisedneš, sedíme…
To první, čeho si všimněte, jsou oči. Zbytek postavy vnímáš jenom periferně, ale oči se postarají o první dojem. Když je v nich jiskra, když prozrazují zájem, když se usmívají, i když je pondělí ráno, má vyhráno. Oči jsou jako pohled z fjordu do širého oceánu. Je v nich prostor, naděje, budoucnost. Vlasy ale dávají energii. Účes může způsobit, že vesmír se přestane točit, protože uzná, že ve…
Když je v těch očích jiskra, úsměv, slunce, když je v nich radost a zájem, je to jako výlet do vesmíru. Když úsměv voní jahodami, když připomíná rozkvetlou louku, je to jako výhra v loterii. Když účes probouzí fantazii, když vyvolává touhu pohladit, ani mořská bouře nema tolik energie, jako pohled k pramenům její krásy. Když můžeš pozorovat její ňadra, všímat si je v protisvětle, děkovat za každý…
Měl to být úplně obyčejný den. Chtělo by se říct nudný, případně plný práce a každodenních povinností. Pak jsi ale dostala nápad a všechno se změnilo. Vždyť, každý den s chvilkou v lese je mnohem hezčí... A tak jsme se šli projít do míst, která jsem neznal, ale která nelze popsat jinak než v superlativech. Ten les byl krásný. To ticho... Rušil je pouze občasný vánek, který z větev stromů…
Rád bych pochválil ten jeden účes. Stejně si to nepřečte, tak můžu být upřímný... Nejde o to, pojmenovat barvu nebo délku vlasů, ale o to, jak působí. Jako bouře. Jako procházka lesem po dešti, který voní a dodává energii. Jako pohled na západ slunce, který se zastavil na podzimní obloze, na slunce které hřeje a dává radost. Jako rozkvetlá louka, hrající barvami všech možných květin, splývajících…
Vzpomínám na ta záda. Vzpomínám na ladnou křivku, plující od šíje přes ramena, vedoucí níže k louce plné barevných květin. Na ta záda s barvou písečné pláže, na kůži prohřátou letním sluncem. Na záda, jejichž tvar předčí sochaře s jejich vrcholnými díly, která nedají spát malířům i básníkům. Ta záda mají kouzlo, tak krásně se doplňující z druhé strany s jiskrou v očích. Radost vzpomínat.
I když se na těchto stránkách vystavují většinou jiné přednosti, stejně jsou ze všeho nejzajímavější oči a rty. Když se oči usmívají, je to odměna, je to dárek, je to potěšení pro obě strany. Když se usmívají rty, je to jako pohlazení, je to vůně květin, je to jako neviditelné objetí. Když se usmějí oči a rty najednou, je to jako padající hvězda na pozadí mléčné dráhy, jako dotek mořské pěny při…
