Také se vám stalo, že jste měli schůzku a těšilo vás, že si můžete příjemně popovídat a zároveň nenápadně obdivovat? Že tok rozhovoru plyne, že je "o čem", že vás baví poslouchat a zároveň i sdílet své události a pocity. A zároveň, že ani v umělecké galerii toho nemají tolik k obdivování? Že posloucháte jemný hlas a díváte se do očí, které mají jiskru a nádech podvečerní louky plné sluncem…
Procházka lesem brzo po ránu se díky mlze trošku prodloužila. Nebylo se kam vracet, díky mlze nebylo vidět na pár metrů a za každým stromem byl jenom mléčný opar, díky kterému to vypadalo, že za ním je už konec světa. A tak jsme tím lesem pokračovali dál, do míst, které bychom neznali ani za normálních okolností. Les byl stále hlubší, stromy hustší a mlha neproniknutelnější. Až na samotném…
Venku jemně prší, padající kapky deště tvoří tichou kulisu, listy stromů se sklánějí radostí a touhou. Ležíme vedle se, v široké posteli. Okna otevřená, výhled na stromy v oparu padajících kapek tichého deště tvoří atmosféru, kterou lze zažít jenom výjimečně. Místo pohledu do okna ale obdivuji a objevuji krajinu vlnek, křivek a linek tvého těla, krajinu neopakovatelnou, stěží popsatelnou, ale…
Byl horký den, kdy je horko už od rána a nepomáhá ani procházka lesem. I mezi stromy, zvlášť tam, kam prosvítá slunce, je horko a pouze bujná fantasie vloudí představu svěžího větříku hladícího hladkou kůži. Po studené večeři jsem ještě na chvilku lehl do postele, přečíst pár stránek knížky. Venku už se schylovalo k bouřce, otevřené okno nabízelo první vzdálené ozvěny blížících se hromů. V…
Mám rád, když venku prší. Když padají kapky deště, když jemně šumí větve stromů, když všechno ještě spí, je víc tma než světlo, když ticho ruší jenom padající klidný déšť. Můžeme si sednout na terasu, v ruce držet horkou kávu a pozorovat kapky padající na zem, dívat se listy stromů hladově vyhlížející osvěžení, kytky na louce, těšící se z vláhy a rozdávající své barvy. Můžeme sedět na terase, v…
Poprosil tě, jestli by sis v práci vzala půldenní volno. Mohl se tvářit, že by rád něco probral, ale narovinu - chtěl tě obejmout. Pozval tě na oběd, kde jste si v zapadlém koutku hezky povídali o životě, světě kolem nás, o Zeměkouli řítící se vesmírem. O věčnosti i prchavosti života. Po kávě a dezertu jste se krátce prošli a v tiché ulici zabočili do nenápadného secesního domu, kde na vás čekal…
Déšť lesních kapek je lékem na shon dne, je to balzám na sucho rutiny, jsou to sluchátka na hluk města. Prší a můžeš se procházet mezi stromy, ze kterých padají kapky vláhy, po každém zašumění větru s trochu hezčí intenzitou. Na tváři cítíš jemně dopadající vláhu, ve vlasech ti končí ty nejmenší kapky. Stromy je vidět pouze tam, kam dovoluje ranní mlha, v dálce tušíš potok, který s nočním…
Nejhezčí je, když se blížíš ulicí, když tě můžu z dálky sledovat, když už vidím výraz tvé tváře. Nejhezčí je, když můžu sledovat, na co právě asi myslíš. Když ti v obličeji sleduji radost i obavy, úsměv i smutek. Když procházíš kolem cizích lidí, když ty jediná mezi nimi kveteš a záříš. Když se blížíš a v očích ti vidím starost i jiskru, na rtech vážnost i úsměv, ve tváři měsíc i slunce. Když se…
Jsou oči, které jsou jako vesmír. Je v nich dálka i hvězdy, horké slunce i široké galaxie. Oči, do kterých se můžeš dívat hodiny. Uvidíš tam naději, jako když na jaře kvetou sněženky. Uvidíš tam radost, jako když ráno vychází slunce. Potkáš v nich smutek, jako když taje sníh, cítíš v nich melancholii, srovnatelnou se západem slunce babího léta. Jistě, díváš se i na rty, kterým závidí lesní maliny…
Vcházíš do místnosti, vládne v ní přítmí. Za okny zapadá slunce, v rozích místnosti hoří svíčky. Jejich plameny příjemně osvětlují a ohřívají celý prostor. Postavíš se do prostoru, sama nevíš, co čekat, jsi napjatá a trošku nervózní. Na sobě máš dlouhý jemný šátek, jeho barvy příjemně ladí k tvým očím i k plamenům svíček. Přistoupím blíž k tobě, chytnu tě jemně za ruce. Stojíme, klidně dýcháme a…
