Dnes jsem se vracela metrem a kousek ode mne stal kluk, který mi byl zezadu povedomy, až jsem se lekla. Koukal z okna a já se bála znovu na nej podívat, abych si nemusela uvědomit, ze to byla zase jen moje fantazie, stesk, který si se mnou zahrává. Když jsem chtěla na…

Ale čím vic dni jsem tady - už to nejsou dny ale týdny, tím jasněji citim, ze ten kluk je náhražka za jinou lásku, kterou jsem si uvědomila až tady, za jiného člověka, pro kterého jsem šla raději na konec světa a který mi nikdy jediným slovem nenaznacil, ze jsem pro…

Tohle je tedy Paříž. Prší, poslouchám hudbu, dívám se na sebe do zrcadla, vlasy spuštěné, mračím se, usmívám se, mám na sobě bílou kosilku a světle zelenou sukni. Až budu umět anglicky, pojedu do Ameriky. Jednou. Ale vrátím se do Paříže, protože odtud nechci, je to…

Mám pokoj v ulici Fezzeria. Jist chodím do malé tratorie, nijak se nejmenuje. Nejprve je obchudek se sýry, olejem a vínem, vzadu korálkový závěs a za nim místnost, kde majitelova žena obsluhuje šest stolů. Voní to tu parmezanem, v poledne sem chodí dělníci, jeden starý…

"Milujes mě?" zeptal se ji. Miluje je ho? Už jen ta otázka jí vadila. Proč se vůbec ptá? Mám mu snad odpovědět, ze ne, to by asi necekal a byl překvapený. Mohla bych , ale nejsem tak krutá. Nebo je krutější mu to nerict? Milujes mě. Tak se ptá jen ten ,kdo si není…

Už jsem zase volna a mohu si dělat co chci a lidé si mohou o mě myslet co chtějí. Kam bych došla kdybych se zabývala tím co si mysli druzí a snažila se jednat poctivě. Kdepak to nevede nikam. Mne by se líbilo být ve všem poctiva, ale člověk je moc často charakterní na…

Bylo ráno, oknem svítilo do pokoje modré nebe, proplétající se stínem velkých růžových květů. V pokoji bylo cítit vychladlé dřevo krbu, stará kůže knižních vazeb a něco ještě davnejsiho, cervotočivějšího. Byla to asi zatuchlá vůně dřevěného domu, ale v mých představách…

Někdy se mi zda, ze jdu klikatymi cestami, ze se vrham bezhlavě kam bych neměl, ze si pocinam nerozumne ale je to hledání nejčistšího tónu, které mě vodí sem a tam. A zatim mě míjí noc, teplá, milostná, vzrušující noc, kdy lze ulehnout do trávy, která je dosud…

Dětství je sen, který byl kdysi skutečnosti. Vyrostl jsem na slunci a miluji slunce jako svůj domov. Nepamatuji si na nic , než na krásu. Žádný div, ze ji pokládám za podstatu světa. Zda se mi, jako by soustředěná krása způsobila, ze přijímám jakoukoliv nepřízeň osudu…

Juki si vzala cely den volno. Jeli jsme na výlet do Nikkó spolu s deseti tisíci dětmi ve žlutých, červených a modrých kloboučcich. Přihlíželi jsme si chrámy, pak se jeli podívat do hor k jezeru, naobedvali se a podívali se na posvátný vodopád. Japonsky nedělní výlet.…