“Zítra tě čeká odplata, počkej,”a hodí po mě papírovou kouli, kterou rychle udělal z papíru, ležícího na stole a na oko se mračí. Poznám to, protože mu cuká pravý koutek, jak se snaží maskovat úsměv. “Tebe možná ještě dřív, mačkáš Lucce text scénáře,”vyhnu se zásahu koulí a vypláznu na něj jazyk. Mířím ke dveřím, dnes už vážně musím domů, ale sál sokolovny se nám povedlo na zítřejší mikulášskou…

Určitě většina z vás ví, že listopad se slaví jako měsíc kníru neboli Movember. Prvním listopadem začíná měsíční charitativní kampaň Movember, ve které si muži po celém světě nechávají narůst knír na podporu výzkumu a prevence rakoviny prostaty a varlat. Akci tradičně propagují známé osobnosti, sportovci i politici. Zapojit se však může úplně každý. Tak jsem se rozhodla i já. Jenže co neoholím?…

“Kačeno, vnímáš mě?” mává ji Zuzka rukou před očima a kroutí hlavou. “Promiň, Zuzi, já….” dívá se na ni smutnýma očima Katka, jeden by snad řekl, že spíš unavenýma. “Já vím, mám přijít později, až se šípková Růženka probudí ,”mávne nad ní Zuzka rukou a odchází. Katka obrátí pohled k oknu a pozoruje drobné vločky, které se s elegancí pomalu snáší k zemi. Dopadají do sněhové vrstvy, která už…

Dnes je velmi zajímavý den. Je toho plný internet, všechny stránky plní titulky podobného znění, lidé se předhánějí, kdo první uloží na sociální sítě lepší, barevnější, bližší, ostřejší, tajemnější fotku úplňku. Ano, přiznám se, také jsme ho pozorovali dalekohledem na větší zvětšení a pěkná podívaná, protože je krásně jasno. Domů nás po půl hodině pozorování a pár rozmazaných fotkách zahnala zima…

“A jestli můžu doporučit, vezmi si na sebe nějaké černé oblečení,”čtu si vzkaz na mobilu. Tak jistě, pomyslím si, přece tam nepůjdu ve žlutém triku, byla bych jak pěst na oko, tady se prostě barvičky nenosí. Temnota, tajemno, magie….to vše mě čeká ten večer, na který se začínám těšit. Poslouchám i alternativní hudbu a tenhle hudební styl mi přesně do konceptu zapadá. Dokonalé by bylo sehnat…

Je konec..... Cítím, jak mi po tvářích stékají slzy, krk mám sevřený a jsem ráda, že kolem mě je ticho, že nemusím na nic odpovídat, nikdo se mě neptá. Vlastně nevím proč, ale pustím si to celé ještě jedou. Jsou to jen dvě minuty a přesto je v nich zachycené to nejpodstatnější. Když si člověk uvědomí tu situaci, klobouk dolů před nimi, já bych tohle nezvládla. Ano, je to krátký, sestříhaný…

Každý se tu teď svěřuje s kým, kdy, jak. Říkala jsem si, že bych taky mohla vyjít na světlo s pravdou, přiznat svého milence. Jenže kámen úrazu nastal právě v tom chlapovi. Vždycky, když nějaký napsal a začalo to vypadat slibně, mé já se tetelilo blahem, že konečně je na obzoru “pan Božský”, přišel mi od něj vzkaz typu: "Jsi mi velmi blízká, spíš jako hodně dobrá kamarádka než objekt erotického…

"Kačeno" Přiznám se, že Zuzku v tu chvíli vůbec nevnímám, hlavou mi běží tisíc myšlenek a každá úplně na něco jiného. "Zuzi, promiň, dnes není dobrej den,"omlouvám se jí a dopiju panáka rumu na ex. Brrr,oklepu se,tohle mi fakt nedělá dobře, nevím proč ho piju, možná se chci opít a tímhle tempem se mi to určitě povede. "Jako jak není? Zlato,pijeme na tvé narozeniny,"a prázdnou skleničku mi opět…

Včera jsem si na vás vzpomněla, no jo, už je to tak. Teda konkrétně na Freda a Šukyho. Celý den jsem strávila mezi ptáky, rozumějte mezi těmi opeřenými, to jen by nedošlo k nějaké mýlce. V gumákách, pláštěnce a za drobného deště jsme vyrazili do pole s dravci. Naskákat na vlečku traktoru, který nás zavezl kousek za ves ke křížku do polí. No vybrala jsem si dobré místo, kolem mě chlapi se samými…

„Uáááá“,vykřiknu v okamžiku, kdy ucítím ledovou kostku za trikem. Sklouzne dolů až k lemu kalhot a v tom vedru pekelně studí,okamžitě se při doteku s mým tělem rozpouští. Než ji stihnu vytáhnout, mám nad zadkem pěknou kalužku. „Ty jsi vážně číslo“ otočím se na hrdinu, který mi ji tam hodil, protože v ruce drží plnou sklenici ledu, hned ho identifikuji. „Rádo se stalo, rusalko“, mrkne na mě a…