*** Někdy rozpoutá boje, ve kterých oheň vodu uhasí. Někdy dobré vztahy roztrhá na cucky a do srdcí naleje jed. Nebo odhalí skutečný charakter člověka? *** Martina držela v rukách předvolání k dědickému řízení po svém otci. Znala ho jen z účtenek, kterými nerad platil alimenty. Snad i věřil, že není jeho dcerou. Týden před tím, než zemřel, jí otec zavolal: Mám k tobě prosbu, řekl. Vzdáš se…
Milá Treselle, ano, připomnělo mi to slova, která jsem kdysi napsala ... Nevím přesně, kolik je to roků, a vlastně ... ten člověk je nikdy nečetl. Je mezi námi zvláštní "pouto". Neviděli jsem se víc jak deset let a přesto mám pocit jako kdybychom byli stále blízko sebe. V posledních týdnech si na něj vzpomenu často. Na okamžiky, které jsme spolu prožili ... Na jeho rozcuchané vlasy a mužný…
V pátek večer jsem přišla domů a na schodech ležela váha. Milé překvapení, většinou se má přání tak rychle neplní. Stoupla jsem na ni a prozradila mi to tajemné číslo. 57,5. A to večer po dni, ve kterém jsem snědla jedno jablko, jednu mandarinku, dva banány a 5 dkg lískových oříšků. Přesvědčilo mě to, že digitální váha váží špatně. Ženu každého na váhu, ať vím, kolik člověčiny mám doma Jak…
Víš, ono je těžké ukázat nebo spíš dokázat, jaký člověk doopravdy je. Tam uvnitř. Tam hnedtak nenahlédneš, neuvidíš. Ono mnoho lidí si myslí, že člověka pozná ... podle oblečení, podle slov, podle chování ... ale přesto tyhle poznatky jsou krátkozraké a zavádějící. Jako třeba text neodhadneš podle nadpisu. Někteří pisatelé dávají velký čas tomu, jaký vybrat název ... aby zaujal, aby text byl…
Alena ležela sama v posteli, schoulená do klubíčka, polštář promočený od slz. Věděla, že se bude takto cítit? Mohla to tušit? Nebo jen lhala sama sobě? *** Opravdu můžeš jít, pokusila se o úsměv. Vážně ti to nebude vadit? Nebude. Fakt. Jinak bych ti to přece neříkala. Ale já ti nechci ublížit, dělal si starosti. Mně neublížíš, přesvědčovala ho. Byl to rozhovor plný obav, nejistoty, pochyb,…
V sobotu v podvečer volám mamce. Rozsvítím naposledy stromeček (pro radost bláznů a svoji), usadím se do křesla a začneme spolu mluvit. Aspoň těch pár minut denně jsme spolu a zaháníme její samotu. Asi nejvíc mě baví, když mamka začne vzpomínat ... na místa, kam jsme jezdívaly spolu (i pak jezdívali), na lidi, které jsem obě znaly a kteří nám byli velmi blízcí. Někdy se dozvím další střípek mojí…
(se mi to líbí … život a radost … jsem jaká jsem) Moje děti říkají, že nemají normální matku. Usmívám se nad tím tvrzením a je mi fajn. Někdy se zeptám - Proč? Nejmladší dcera hned odpoví: Nemaluješ se. Jako všechny mámy. Proč bych měla ze sebe dělat někoho jiného? Nenosíš moderní oblečení, říká hněvivě až pohrdavě. Nosím to, v čem se cítím dobře. Míním a vzpomenu na slova mojí máti, která…
Namaluj mi sluníčko. Prosím. Jako malá holka na základce jsem měla památníček, do kterého mi spolužáci a učitelé malovali obrázky a psali hezké či moudré věty na památku. Měly ho skoro všechny holky ve třídě. Pan Werich prý měl sešit nebo list a chtěl, aby mu každý nakreslil zvíře. Nebo vrabce? Už nevím, jak to bylo. Pak, někdy kolem dospělosti, jsem si pořídila malý sešitek s tvrdými deskami.…
Matematik by se možná zasmál, ťuknul si lehce na čelo, čtvrtá třetina ... třetiny v celku být mohou jenom tři. Přesto ... kdoví. Učíme se zákonům fyziky, chemickým reakcím a tak nějak víme, že vesmír má svá pravidla a ta jsou neměnná. Učíme se to všechno a dostáváme pětky, když nevíme přesné definice či jak to či ono správně funguje. A pak najednou jednou zjistíme, že něco je přece jen trochu…
Říká se, že náš život máme ve svých rukách a že ten, který žijeme, jsme si sami vybrali. Téměř každý den stojíme na křižovatce rozhodnutí a přemítáme, kterou cestou se dát dál. Je to rozhodnutí opravdu naše nebo nás vede … někdo míní Bůh, někdo prozřetelnost, někdo intuice … Kolikrát jsou to malinké „něco“, co se nám postaví do cesty, trochu nenápadně, ale vždy zřetelně. Někdy je to zdánlivě…
