myosotis

Pohlaví:
Žena
Botswana , Poušť Kalahari

Články v blogu (730)

je tam nebe

myosotis
Autor: myosotis před 9 roky 0 289 0

připadala si jakoby jí ukradli život jakoby jí srdce zavřely do mnoha dřevěných beden jakoby by jí ukradli úsměv z tváře a vysáli radost z těla chodila po dlouhých chodbách ... bez duše, bez písničky, bez úsměvu, bez života, bez radosti občas se podívala, zda se její nohy dotýkají pevné země vyhýbala se pohledům z oken z…

Ahoj Rejsku

myosotis
Autor: myosotis před 9 roky 4 473 0

Dnes ráno naposledy zavřu dveře týhle chalupy. Odvezli jsme spíž, kam jsi chodíval jako do obchodu a nikdy neplatil. Musela jsem dávat rýži, luštěniny, mouku, pudinky do více sáčků, do sklenic nebo do plastových krabiček, poněvadž jsi se všude prokousal. Nechávám Ti tu tebou prokousaný sáček ovesných vloček. Jo, slyším tě, jak s ním teď šustíš. Dávej bacha na tu tříbarevnou kočku. Jasně,…

s píšťalkou do lesa

myosotis
Autor: myosotis před 9 roky 2 306 0

Na půdě jsem našla píšťalku. Umyla jsem ji a foukla do ní. Páni, to byl hvizd. Vezmu si píšťalku s sebou do lesa. Kdyby mě někdo přepadl, zapískám a přivolám pomoc. Třeba se ukáže, že je píšťalka kouzelná. *** Když jsme s mou nejlepší kámoškou chodily na základku, její tatínek se musel odstěhovat. Neměl šanci tehdy tady se věnovat své práci. Zamířil až do Kanady. Byl to fotograf a začal…

každá věc má svůj příběh

myosotis
Autor: myosotis před 9 roky 4 482 0

Když se můj nový zaměstnavatel dozvěděl, že neumím vyhazovat staré věci, zaradoval se a řekl: tak to jste na správném místě. Jenže když beru do rukou některé věci tam u nás v práci a dívám se na ně, slyším jen jejich mlčení. Možná, že někde uvnitř nich je ukrytý jejich příběh a já ho neumím přečíst. Váhám pak dlouho, co s takovou věcí udělat. *** Ležím na posteli a dívám se na bílé papírové…

děsí mě mé představy

myosotis
Autor: myosotis před 9 roky 22 658 0

nebo spíš: děsím se svými představami Utekla jsem z půdy, věci se na mě začaly valit svou neskutečnou mocností. Každou chvíli někde něco bouchne, vrzne, hrkne, skřípne ... To neviditelní duchové se potulují půdou, asi se jim nelíbí, že tam uklízím a vyklízím a likviduju jejich skrýše. Když jsem bydlela v paneláku a usínala v ložnici jen s dětma v postýlkách, představovala jsem si, že po bytě…

zvonky a holubice

myosotis
Autor: myosotis před 9 roky 15 640 0

Toho rána po deštivé noci zpívala jen pěnice čenohlavá. Její zvonivý hlas zaháněl všechny šedivý mraky na nebi i na duši. Bolí to, docela moc to bolí. Někde u srdce nebo na srdci sedí cosi, vypadá to jako čtvereček nebo krychlička, a je to těžké. To něco je asi ze železa nebo z olova, je to vážně hodně těžké. Tlačí to na to místo u srdce a jeho tíha bolí. Ještěže bůh při své bystré mysli a…

Orgasmus

myosotis
Autor: myosotis před 9 roky 9 818 0

Znáte recept? V telce běží nějaký recept o vaření ... Ta buchta je hnědá, kakaová ... Někdo tam říká, že je to mokrá buchta ... Jsem z toho nějak vedle. A jelikož je to tu prý hlavně o vaření, tak jistě budete vědět. Dobrou chuť a ať vám orgasmus chutná. *** Mně ty dva v noci a dva dopoledne chutnaly báječně. Pa.

Na střeše garáže

myosotis
Autor: myosotis před 9 roky 4 303 0

Sedím na střeše garáže a přemýšlím ...o nesmrtelnosti chrousta. Jo, takový chroust, jakpak se asi má. Vlastně znovu zjišťuju, jak málo vím. O všem. Přemýšlím nad tím, zda jsem byla počata z lásky. Zda mě můj otec vůbec chtěl. Co všechno moje máma dělala z lásky a co dělala proto, že se to tak dělat má. Je báječná babička. A to je nejvíc. Kolik toho dělám z lásky já a kolik jen…

Cyklisté

myosotis
Autor: myosotis před 9 roky 16 796 0

Kráčím zvolna po silnici k nám dolů domů. Ranní slunce je už horké a hlásí celému kraji, že takový bude celý den. Oblaka na obloze se usmívají a s nadějí slibují, že horký den trochu zchladí krůpějejmi letního deště. Kráčím zvolna po silnici a proti mě jede zástup cyklistů. Je jich šest. První zdraví: Krásný den ... a usmívá se. Druhý taktéž přeje hezký den a usmívá se. Oplácím úsměvy i…

Železnej dědek

myosotis
Autor: myosotis před 9 roky 4 489 0

Maminka má dnes svátek. Pohled jsem stihla poslat zavčasu včera, dnes ještě písnu esemesku. V sedm zaháním písničku na probuzení a všimnu si, že přišla zpráva. Od mamky? Přece jí mám psát já a ne ona mě. Ráno v půl čtvrtý mě děda vzbudil, že je mu špatně, volala jsem mu záchranku ... po vizitě bude vědět víc. Čtu zprávu a trochu mě mrazí v zádech. Chtěla jsem popřát vše nejlepší, teď odepisuju…